Vybrané články
Zobrazují se články pro štítek Heribanová Lucie . Zobrazit všechny články
Biologická léčba těžkého eosinofilního astmatu
06/2019 MUDr. Lucie Heribanová
Asthma bronchiale je jedním z nejčastějších chronických onemocnění, které ve většině případů dobře reaguje na léčbu. U cca 5 % pacientů je ale přes maximální snahu pacienta i lékaře dosažení kontroly astmatu problematické. Podle doporučení Globální iniciativy pro astma by u pacientů, jejichž astma není pod dostatečnou kontrolou přes léčbu vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů v kombinaci s dlouhodobě působícími β2-agonisty (long-acting β2-agonist, LABA), měla být dána přednost cílené biologické léčbě před dlouhodobou systémovou kortikoterapií. U pacientů s těžkým eosinofilním astmatem - tedy těch, kde je přítomný těžký eosinofilní zánět dýchacích cest spojený obvykle se zvýšeným počtem eosinofilů v krvi - máme možnost indikovat terapii zaměřenou na ovlivnění signální dráhy interleukinu 5 (IL-5), v indikovaných případech i anti-IgE terapii nebo biologika blokující účinek interleukinu 4 (IL-4) a interleukinu 13 (IL-13). Výběr potenciálních respondérů biologické léčby astmatu obecně i z hlediska jednotlivých biologik je ale nadále poměrně komplikovaný.
CELÝ ČLÁNEK
Asthma bronchiale je jedním z nejčastějších chronických onemocnění, které ve většině případů dobře reaguje na léčbu. U cca 5 % pacientů je ale přes maximální snahu pacienta i lékaře dosažení kontroly astmatu problematické. Podle doporučení Globální iniciativy pro astma by u pacientů, jejichž astma není pod dostatečnou kontrolou přes léčbu vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů v kombinaci s dlouhodobě působícími β2-agonisty (long-acting β2-agonist, LABA), měla být dána přednost cílené biologické léčbě před dlouhodobou systémovou kortikoterapií. U pacientů s těžkým eosinofilním astmatem - tedy těch, kde je přítomný těžký eosinofilní zánět dýchacích cest spojený obvykle se zvýšeným počtem eosinofilů v krvi - máme možnost indikovat terapii zaměřenou na ovlivnění signální dráhy interleukinu 5 (IL-5), v indikovaných případech i anti-IgE terapii nebo biologika blokující účinek interleukinu 4 (IL-4) a interleukinu 13 (IL-13). Výběr potenciálních respondérů biologické léčby astmatu obecně i z hlediska jednotlivých biologik je ale nadále poměrně komplikovaný.
Cílená léčba v pneumologii
01/2016 Markéta Černovská, Libor Havel, Lucie Heribanová, Martina Vašáková
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.
CELÝ ČLÁNEK
Cílená léčba je v současnosti nedílnou součástí léčebných postupů v mnoha oborech. Stejně tak i v pneumologii, kde se využívá v léčbě bronchogenního karcinomu, astma bronchiale a intersticiálních plicních procesů.
Cílená léčba (targeted therapy) je zaměřena na konkrétní cíl, nejčastěji to bývají buněčné receptory a jejich ligandy, jejichž geny bývají u jednotlivých onemocnění často alterovány v důsledku amplifikace, mutace, delece, translokace a různých epigenetických změn. Cílený lék tak působí na subcelulární úrovni a ovlivňuje základní regulační funkce buněk – proliferaci, diferenciaci, migraci, apoptózu a angiogenezi. Inhibicí takového cíle, který hraje zásadní roli v procesu patogeneze konkrétního onemocnění, můžeme tyto děje potlačit.
Trendem při rozhodování o volbě léčebné strategie je tzv. individualizovaná terapie neboli terapie šitá na míru (tzv. tailored therapy), která znamená, že musíme vybrat správný lék pro správného pacienta ve správný čas a ve správné dávce. K tomu je nezbytné (zejména v onkologii) znát molekulární profil onemocnění, to znamená, že musíme identifikovat markery, které mají rozhodující význam pro volbu léčby a pravděpodobnost její účinnosti.
Novým směrem v cílené léčbě, zejména onkologických onemocnění, je imunoterapie. Léčebný postup podporující nebo využívající obranné mechanismy imunity k působení proti nádoru.