Vybrané články

06/2019 MUDr. Lucie Heribanová
Asthma bronchiale je jedním z nejčastějších chronických onemocnění, které ve většině případů dobře reaguje na léčbu. U cca 5 % pacientů je ale přes maximální snahu pacienta i lékaře dosažení kontroly astmatu problematické. Podle doporučení Globální iniciativy pro astma by u pacientů, jejichž astma není pod dostatečnou kontrolou přes léčbu vysokými dávkami inhalačních kortikosteroidů v kombinaci s dlouhodobě působícími β₂-agonisty (long-acting β₂-agonist, LABA), měla být dána přednost cílené biologické léčbě před dlouhodobou systémovou kortikoterapií. U pacientů s těžkým eosinofilním astmatem - tedy těch, kde je přítomný těžký eosinofilní zánět dýchacích cest spojený obvykle se zvýšeným počtem eosinofilů v krvi - máme možnost indikovat terapii zaměřenou na ovlivnění signální dráhy interleukinu 5 (IL-5), v indikovaných případech i anti-IgE terapii nebo biologika blokující účinek interleukinu 4 (IL-4) a interleukinu 13 (IL-13). Výběr potenciálních respondérů biologické léčby astmatu obecně i z hlediska jednotlivých biologik je ale nadále poměrně komplikovaný.

06/2019 MUDr. Petr Vaník
Článek se zaměřuje na biologickou léčbu těžkého alergického astmatu, především na léčbu anti-lgE protilátkou omalizumabem, se kterou je celosvětově nejvíce zkušeností. Jsou shrnuty dosavadní poznatky o výsledcích léčby i s využitím dat z národního registru CAR (Czech Anti-lgE Registry).

06/2019 Prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D.
Léčiva označovaná jako biologická velmi výrazně zasáhla v posledních letech do léčby řady nemocí a často z neléčitelných chronických mutilujících onemocnění učinila nemoci léčbou ovlivnitelné, a dokonce někdy vyléčitelné, a tím změnila osud milionů nemocných. Nicméně biologické léky svými mechanismy účinku dokáží zasáhnout i do imunitních dějů podílejících se na obraně proti infekcím a mohou způsobit nerovnováhu imunitního systému, která sama vede ke spuštění nových imunopatologických stavů. Na to je vždy třeba myslet při indikaci a vedení této léčby.

06/2019 PharmDr. Jan Hartinger, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.; doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
Cílená léčba je charakterizována vysokou afinitou a specifitou k cílovým strukturám; přináší však i specifika v oblasti farmakokinetiky a farmakodynamiky, která mohou mít důsledky pro klinickou praxi. V tomto článku budou nastíněny základní rozdíly mezi malými a velkými molekulami a detailněji pak diskutována problematika monoklonálních protilátek. Přestože monoklonální protilátky zaujímají stále větší prostor v moderní farmakoterapii, jejich farmakologickým vlastnostem je věnována dosud poměrně malá pozornost. Pohyb těchto velkých proteinů v organismu vykazuje významné odlišnosti od malých molekul chemických léčiv. Diskutovány jsou faktory, které mohou potenciálně ovlivnit účinek protilátek, jako je například tělesná hmotnost (obezita), tvorba protilátek proti léčivu, interakce, některé patologické stavy, a to s uvedením dokumentovaných příkladů a se zaměřením zejména na protilátky cílené k IgE, interleukinu 5 (IL-5) či jeho receptoru.

04/2019 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Idiopatická pLicní fibróza (IPF) významně zhoršuje kvalitu života nemocných a zkracuje jej. Vyléčit ji sice neumíme, průběh nemoci aLe ovlivnit můžeme. Léčba by měla být vždy komplexní a zahrnovat nejen farmakologické, ale i nefarmakologické postupy. Antifibrotická Léčba (nintedanib, pirfenidon) v porovnání s nejlepší podpůrnou léčbou signifikantně prodlužuje přežití nemocných, i když prediktory léčebné odpovědi, které by mohly vést volbu antifibrotika u konkrétního pacienta, zatím neznáme. Delší přežívání nemocných léčených pro idiopatickou plicní fibrózu s sebou nese i nové výzvy - například vyšší výskyt bronchogenního karcinomu se specifickými diagnostickými a léčebnými úskalími. S problematikou idiopatické plicní fibrózy by měli být obeznámeni nejen pneumologové, ale i lékaři jiných specializací, protože základní podmínkou úspěšné léčby tohoto onemocnění je správně a včas stanovená diagnóza.

04/2019 Doc. MUDr. Václava Bártů, Ph.D.
Chronická obstrukční pLícní nemoc (CHOPN) je celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou prevalencí a vzrůstající mortalitou. V České republice touto chorobou trpí přibLižně 7-8 % osob, obdobná situace je i v jiných zemích. Jedná se o onemocnění Léčitelné, ale nevyléčitelné, s chronickým a pozvolna progredujícím průběhem. Charakteristickým znakem je ventilační obstrukční porucha, která není po aplikaci rychle působícího bronchodilatancia plně reverzibilní. Přesná diagnostika a konkrétní určení fenotypu u jednotlivého nemocného jsou nezbytné k nastavení optimální terapie. Velký význam má zhodnocení symptomů pacienta, klinického a ventilačního vyšetření, zvážení rizik exacerbací. Závěrem je pak určení stupně CHOPN, fenotypu a prognózy onemocnění. Tím lze optimálně upravit léčebný plán konkrétně zaměřený na zjištěný fenotyp CHOPN.

04/2019 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Simona Tazbirková; MUDr. Libor Fila, Ph.D.; PharmDr. Václav Vaněček, Ph.D.
Zkušenosti s podáváním anti-IL-5 protilátek jako přídatné léčby těžkého eosinofilního primárně neatopického astmatu prokazují bezpečnost a účinnost terapie. Léčba vede ke kontrole nemoci, redukci až vysazení systémových kortikosteroidů, zlepšení dechových funkcí, a tím ke zlepšení kvality života.

04/2019 MUDr. Jiří Nevrlka
Asthma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované chronickým zánětem a remodelací průdušek, spojenými s jejich hyperreaktivitou a variabilní, často reverzibilní obstrukcí. Projevuje se opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.¹ Bez léčby má obvykle výrazný dopad na kvalitu života pacientů a nedobrou prognózu. Už delší dobu máme k dispozici účinnou, a přitom šetrnou léčbu (zejména inhalační kortikosteroidy), která toto paradigma obrací. Lze říci, že pacient včas a adekvátně léčený a dodržující léčebný režim má naopak v drtivé většině případů všechny předpoklady k nenarušení kvality života a dobrou prognózu. Ze strany lékařů je podmínkou pro dosažení plné kontroly nad astmatem znalost aktuálních diagnostických a léčebných postupů. Základní přehled o nich, se zaměřením na platná doporučení v České republice, ale i na recentní vývoj ve světě (Globální iniciativa pro astma, 2019) se snaží podat tento článek.

02/2019
Konzistentní a setrvalá redukce exacerbací či koncentrace eozinofilů v krvi, ale také významný pokles dávek systémových kortikosteroidů u pacientů se závažným refrakterním eozinofilním astmatem. I to jsou výsledky, které provázejí mepolizumab, humanizovanou monoklonální protilátku proti interleukinu 5 (IL-5), o níž se v březnu diskutovalo na XXVI. Luhačovických dnech v bloku podpořeném společností GlaxoSmithKline.

02/2019 Doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D.
S narůstající úrovní poznání se astma jeví jako onemocnění, jehož zánětlivá podstata je výrazně heterogenní. V souvislosti s tím se v poslední dekádě objevují nové léčebné možnosti astmatu, především jeho těžkých forem, tzv. cílená biologická léčba. Předpokladem racionální indikace této léčby je bližší fenotypizace astmatu za použití dostupných biomarkerů. Článek podává přehled biomarkerů použitelných nejen k vlastní fenotypizaci astmatu podle národního doporučení, ale i jako prediktory účinnosti biologické léčby.

05/2018 MUDr. Alena Vlachová; MUDr. Libor Fila, Ph.D.
Přídatná terapie monoklonálními protilátkami proti IL-5/IL-5Ra v terapii refrakterního neatopického eozinofilního astmatu je jasným přínosem. Vede ke kontrole nemoci, redukci počtu akutních exacerbací, zlepšení plicních funkcí a k redukci systémové kortikoterapie, což má za následek zlepšení kvality života.

04/2018
Deficitalfa-1 antitrypsinu se může projevovatemfyzémem, ale také poškozením jater, ledvin či kloubů. Aby byla prognóza pacientů co nejlepší, je nutné onemocnění diagnostikovat včas. O tom, jak toho docílit a jakou roli v léčbě hraje substituční terapie, pojednávalo jedno ze symposií konající se v rámci 5. kongresu Pneumo Update Europe 2018, jenž proběhl 15.-16. června v Budapešti.

02/2018 MUDr. Jan Chlumský, Ph.D.
Chronická obstrukční plicní nemoc na podkladě deficitu alfa-1 antitrypsinu je nejčastější dědičné onemocnění dospělého věku. Její klinický obraz je typický prezentací v mladším věku, emfyzematickým fenotypem a zrychleným poklesem plicních funkcí v čase. Augmentační terapie lidským alfa-1 antitrypsinem je schopna zpomalit destrukci plicní tkáně a zlepšit prognózu těchto nemocných. Stále však existují určité nejasnosti spojené s touto účinnou, ale nákladnou léčbou.

02/2018 MUDr. Tomáš Milota
Protilátkové imunodeficity patří k nejčastějším poruchám imunitního systému. Nejčastěji se manifestují recidivujícími respiračními infekty. Především u primárních poruch imunity se vyskytují ale také neinfekční komplikace jako autoimunitní, lymfoproliferativní či granulomatózní choroby, které mohou postihnout respirační trakt. Příklad primárního imunodeficitu spojeného s dysregulací imunitního systému je běžný variabilní imunodeficit. Jedná se jak o poruchy spojené s obstrukční, tak s restrikční ventilační poruchou. Klíčová je včasná diagnostika a zahájení adekvátní terapie. Tento přístup vyžaduje multioborovou spolupráci pneumologa a imunologa.

02/2018 MUDr. Regina Herčíková; doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Systémová onemocnění pojiva představují skupinu autoimunitních onemocnění postihujících často několik orgánů či orgánových systémů, zejména ledviny, plíce, kůži a pohybový aparát. Ani postižení kardiovaskulárního systému není neobvyklé a mnohdy je natolik závažné, že výrazně zhoršuje prognózu a v některých případech dokonce představuje vedoucí příčinu úmrtí u těchto nemocných. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled nejčastějších kardiovaskulárních komplikací - tj. postižení srdce, periferních a plicních cév - a zdůraznit význam screeningu, včasné diagnózy a správné léčby, které mohou významně zpomalit průběh základní choroby a zlepšit její prognózu.

01/2018 MUDr. Blanka Šnelerová
V případě léčby pacientů s chronickou obstrukční nemocí či astmatem je jednoznačně preferováno inhalační podání léku. Oproti perorálnímu a intravenóznímu je výhodnější hned z několika důvodů. Po inhalačním podání působí lék přímo v místě účinku, tj. v dýchacích cestách, kde dosahuje vyšší koncentrace oproti perorálnímu podání. Tím se také snižují celkové nežádoucí účinky a v případě úlevové léčby je nástup účinku rychlejší než při perorálním podání, je srovnatelný s intravenózní aplikací. Inhalační léky jsou většinou na trhu v rozdílných inhalačních systémech, z toho vyplývá, že pokud se rozhodneme podat pacientovi s CHOPN nový lék, musíme přemýšlet nejen o tom, jakou molekulu zvolíme, ale zároveň musíme zvolit vhodný inhalátor a pacienta naučit, jak s ním zacházet. Edukace a nácvik správné inhalace a volba vhodného inhalačního systému jsou stejně důležité jako poučení, jak často lék užívat. A první věc, na kterou bychom měli při neúspěchu léčby pomyslet, je kontrola správné techniky inhalace, případně výměna inhalátoru za jiný.

01/2018 MUDr. Alena Vlachová
Kombinace dvou inhalačních bronchodilatačních léků s různým mechanismem účinku ve fixním přípravku vede ke zlepšení bronchodilatačního účinku oproti léčbě stejnými léky v oddělených inhalátorech. Vzhledem k lepšímu účinku léčby není zapotřebí navyšovat dávky jednotlivých léků, proto je tato léčba z hlediska nežádoucích účinků bezpečnější. Bronchodilatační terapie duálním přípravkem je doporučena pro léčbu stabilní CHOPN skupiny B, C a D podle klasifikace GOLD 2017. V článku je uveden přehled dostupných léků a také rizika terapie.

01/2018 MUDr. Martina Šterclová, Ph.D.
Přístup k pacientům s idiopatickou plicní fibrózou se v průběhu poslední dekády výrazně změnil, na čemž se podílí mimo jiné i to, že kromě komplexních diagnostických programů můžeme nemocným nabídnout i účinnou léčbu. Prvním antifibrotikem schváleným pro léčbu idiopatické plicní fibrózy byl pirfenidon. Nejprve bylo prokázáno, že pirfenidon snižuje pokles plicních funkcí a mortalitu nemocných s idiopatickou plicní fibrózou, a to s akceptovatelným rizikem nežádoucích účinků, které mohou být za předpokladu dobré spolupráce mezi lékařem a pacientem dobře zvládány, v čase přibyla i data ukazující, že lék signifikantně prodlužuje přežití nemocných s idiopatickou plicní fibrózou průměrně o 2,5 roku. V čase si pirfenidon vydobyl v léčbě idiopatické plicní fibrózy svoje místo a společně s nintedanibem tvoří pilíř moderní léčby tohoto onemocnění.

06/2017 MUDr. Milan Sova, Ph.D.
Použití beta-blokátorů u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) a kardiovaskulárními onemocněními se v minulosti setkávalo s obavami ve smyslu potenciálního zhoršení plicních funkcí a výskytu exacerbací CHOPN. Kvůli tomu řada pacientů nebyla těmito přípravky léčena, a to ani přes jasný klinický kardiovaskulární přínos, který byl prokázán v celé řadě studií. V této práci jsou uvedeny aktuální poznatky týkající se této problematiky a vyvracející nejčastější mýty a dohady.

05/2017 MUDr. Irena Krčmová, CSc., MUDr. Jakub Novosad, Ph.D.
Současná léčba středně těžkého až těžkého perzistujícího astmatu se opírá zejména o inhalační kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími bronchodilatancii a antagonisty leukotrienů. Některé fenotypy astmatu však nejsou ani při kombinované antiastmatické léčbě pod kontrolou. V posledních dvou desetiletích narostly studie s užitím biologické léčby se selektivními přístupy k alergickému a eosinofilnímu zánětu dýchacích cest. V současné době je v Evropské unii registrována léčba protilátek vůči interleukinu 5 - jedná se o monoklonální protilátky mepolizumab a reslizumab, benralizumab je v poslední fázi klinických studií. Pacientům s nekontrolovaným těžkým astmatem by měla být k vysokým dávkám fixních kombinací inhalačního kortikosteroidu a dlouhodobě působících |3₂-sympatomimetik přidávána cílená biologická léčba podle fenotypu a patofyziologického endotypu ještě před podáním systémových kortikosteroidů. Mepolizumab je od roku 2015 registrován v rámci Evropské unie, je indikován k léčbě těžkých eosinofilních astmatiků refrakterních k léčbě.